1. Když měsíc rozlije světlo své po kraji
   a hvězdy řeknou, že čas je jít spát,
   pramínek vlasů jí ustřihnu potají.
   Komu? No přece té, kterou mám rád.
2. Pramínek vlasů jí ustřihnu potají,
   já blázen pod polštář chci si ho dát.
   Ačkoliv sny se mi zásadně nezdají,
   věřím, že dnes v noci budou se zdát.

Ref. O sny mě připraví teprve svítání,
zpěv ptáků v oblacích a modré nebe.
Od vlasů, jichž jsem se dotýkal ve spaní,
nový den nůžkama odstřihne tebe. 

3. A na bílém polštáři do kroužku stočený
   zbude tu po tobě pramínek vlasů.
   Já nebudu vstávat, dál chci ležet zasněný,
   je totiž něděle a mám dost času.

(mezihra na sloku)

Ref. O sny mě připraví teprve svítání,
zpěv ptáků v oblacích a modré nebe.
Od vlasů, jichž jsem se dotýkal ve spaní,
nový den nůžkama odstřihne tebe.

3. A na bílém polštáři do kroužku stočený
   zbude tu po tobě pramínek vlasů.
   Já nebudu vstávat, dál chci ležet zasněný,
   je totiž neděle a mám dost času,
   je totiž neděle a mám dost času.

1. Chodili spolu z čisté lásky
   a sedmnáct jim bylo let
   a do té lásky bez nadsázky
   se vešel celý širý svět.
   Ten svět v nich ale viděl pásky
   a jak by mohl nevidět?
   Vždyť horovali pro texasky
   a sedmnáct jim bylo let.
2. A v jedné zvláště slabé chvíli,
   za noci silných úkladů,
   ti dva se spolu oženili
   bez požehnání úřadů.
   Ať vám to je, či není milé,
   měla ho ráda, měl ji rád.
   Odpusťte dívce provinilé,
   jestli vám o to bude stát.
3. Ať vám to je, či není milé,
   měla ho ráda, měl ji rád.
   A bylo by moc pošetilé
   pro život hledat jízdní řád.
   Tak jeden mladík s jednou slečnou
   se spolu octli na trati,
   kéž dojedou až na konečnou,
   kéž na trati se neztratí,
   kéž na trati se neztratí,
   kéž na trati se neztratí…

Ref. Tap tap ta da da dap tap
ta da da da dap tap ta da da da da.
Tap tap ta da da dap tap
ta da da da dap tap ta da da da da.

1. Na svůj obraz se dívám,
   soudím, že ránu mám.
   Píseň o tváři zpívám,
   a jak se tak dívám, už se nepoznám.
   Já už dvanáct dní
   svůj obraz nevšední
   sleduji po ránu,
   stojí to za, no, za ránu.

Ref. Tap tap ta da da dap tap…

2. Nad svým obrazem zoufám,
   slzy ve vočích mám.
   Chvíli si rozbít ho troufám
   a chvíli zas doufám, že kazí ho rám.
   Dám si kafe do jedu
   a kapky na voči
   a nohy do ledu,
   snad se to vo–, no, votočí.

Ref. Tap tap ta da da dap tap…

Rec. Inzerát:
Najmu muže, raději několik,
s vlastním krumpáčem.
Značka: Střepy přinášejí štěstí.

3. Nad svým obrazem zoufám,
   slzy ve vočích mám.
   Chvíli si rozbít ho troufám
   a chvíli zas doufám, že kazí ho rám.
   Já sním doma o tváři,
   co dívkám zazáří,
   a nechci zrcadlo,
   tak mě to po–, no, popadlo.

Ref. Tap tap ta da da dap tap…

1. Zavři pusu a jdi spát,
   vždyť už bude brzo den.
   Nech si o mně něco zdát,
   ať je krásný ten tvůj sen.

Ref. Já budu chodit po špičkách,
snad tě tím nevzbudím,
až slunce vyjde v tmách,
polibkem tě probudím.

2. Jdi si lehnout, ať už spíš,
   ať z toho snu něco máš.
   Ráno, až se probudíš,
   polibek mi taky dáš.

Ref. Já budu chodit po špičkách,
snad tě tím nevzbudím,
až slunce vyjde v tmách,
polibkem tě probudím.

3. Rozhoď vlasy na polštář
   a sni o mně krásnej sen,
   nebo ráno nepoznáš,
   že je tady nový den.

Ref: Já budu chodit po špičkách,
já budu chodit po špičkách…
Á…

1. Zvonek samotu protíná,
   sbohem, napjaté čekání.
   A vím, že teď
   jdu si pro odpověď
   od ní, ó jé, od ní.
2. Psaní padá mi do klína,
   Vraťte, adresát neznámý.
   A mám tu zpět
   kaňku i těch pár vět
   pod ní, ó jé, pod ní.

Ref. Zachytím se v pádu kliky
a dveře zavírám.
Ze tří slůvek jsou tři dýky
a tak ti za ně díky.

3. Ticho samotu protíná,
   vše je tedy už za námi.
   A rád bych teď
   čekal na odpověď
   sto dní, ó jé, sto dní.
4. Od ní, sto dní,
   a mám tu zpět
   kaňku i těch pár vět
   pod ní, ó jé, pod ní.

Ref. Zachytím se v pádu kliky
a dveře zavírám.
Ze tří slůvek jsou tři dýky
a tak ti za ně díky.

4. Ticho samotu protíná,
   vše je tedy už za námi.
   A rád bych teď
   čekal na odpověď
   sto dní, ó jé, sto dní,
   od ní, sto dní.
   La la lá la la lá lá lá.

1. Sem pojďte blíž, lidé, dny i týdny jdou
   a mraky se toulají a vlny se dmou.
   A spustí se déšť na čtyřicet dní,
   prší a záchrany není.
   Musíš plavat, nebo skončíš jak těžký kamení,
   každý ví, časy se mění.
2. Jsi básník a píšeš o tajemství snů
   a vidíš tak dál, až do konce dnů.
   Bydlíš v propasti slov a na poušti vět,
   znáš podstatu lidského dění.
   Jednou jsi ztracen, zítra patří ti svět,
   každý ví, časy se mění.
3. Jsi politik, jsi státník, jsi císař a stát,
   víš, kolik je zemí, tak tolik je vlád.
   A kolik je států, tak tolik je měn
   a peníze znamenají jmění.
   Ten, kdo je má, může být zítra okraden,
   každý ví, časy se mění.
4. Tátové a mámy, přistupte blíž,
   jsme vaše děti a s dětmi je kříž.
   Zlobíme odmala, nechcem jít spát,
   teď ke spaní vhodná chvíle není.
   Je za pět minut dvanáct a čas nechce stát,
   každý ví, časy se mění.
5. Vlak nám ujíždí, možná poslední,
   kdo zůstal stát, bude stát do konce dní.
   Vždyť dnešní den zítra bude včerejší
   a letos přesně za rok bude vloni.
   Kdo nyní je první, ten bude poslední,
   každý ví, časy se mění.
6. Jsme mouchy, nic víc, a pavouk je čas,
   ten do sítě vteřin teď polapil nás.
   Je jemná jak mech a tenká jak vlas,
   a nikde z ní úniku není.
   Do denního spěchu zní přísloví hlas:
   Každý ví, časy se mění.

1. Jó, kdysi jsem tě vídal vohozenou fajn,
   jak šla jsi pyšně jako krásná laň, je to tak.
   A myslela jsi, že ti všechno patří,
   a smála jsi se do všech stran.
   Tvým životem byl jenom flirt
   a všechno byl jen povedenej žert.
   A všichni muži chtěli tě mít,
   každej chtěl jen s tebou být,
   jenže najednou musíš pochopit, co je to za potíž.

Ref. Teď už to víš,
teď už to víš,
co je to sama být,
mít na ulici byt,
nemoct se ani hnout,
stát jako solnej sloup.

2. Kdysi jsi chodila do školy, all right, miss lonely,
   a tak jsi mohla znát jen, jak je to snadný žít.
   Ale tak bejt bez domova sám, to tě v ní
   nikdo z tvejch učitelů nemoh’ naučit.
   A divila jsi se jen, jak tuláci
   můžou sami bez domova být.
   A najednou musíš s nima žít,
   kdo ti to moh’ líp vysvětlit.
   Jenže kdo vyplní prázdnotu v očích tvých
   a ukáže ti, kde nalézá se zdviž?

Ref. Teď už to víš,
teď už to víš,
co je to sama být,
mít na ulici byt,
nemoct se ani hnout,
stát jako solnej sloup.

3. Všichni se snažili tě pobavit
   a toužili stát se loutkou v rukou tvých.
   Ale neviděla jsi, jak zraňuješ,
   když za lásku dáváš jen svůj přezíravej smích.
   Jezdila jsi ve skvělým bouráku, kterej řídil diplomat,
   to bylo něco jinýho než v chladu pod stromama stát.
   Ale jak ti bylo toho rána, když přestala jsi se smát,
   když nechal ti jen trochu peněz
   a lístek v cizí řeči na rozloučenou snad?
   Když neměla jsi co dát, tak sebral se a šel pryč.

Ref. Teď už to víš,
teď už to víš,
co je to sama být,
mít na ulici byt,
nemoct se ani hnout,
stát jako solnej sloup.

4. Princezničko zklamaná, všichni lidi pijou a pijou,
   nic si z toho nedělej, máš ještě spoustu krásnejch dárků,
   tak vem ten zlatej prstýnek anebo ty hodinky a někomu to střel.
   A buď už jednou trochu veselejší,
   je tolik, tolik cizinců v zemi zdejší.
   Anebo to zkus, zkus se k němu vrátit,
   když už nic nemáš, nemáš co ztratit.
   Anebo si raděj najdi jinýho a pak uvidíš.

Ref. Teď už to víš,
teď už to víš,
co je to sama být,
mít na ulici byt,
nemoct se ani hnout,
stát jako solnej sloup.
Like a rolling stone,
like a rolling stone,
Just like a rolling stone…

1. To ráno bylo klidný jako všechna rána,
   nad střechy vyhouplo se slunce, začal den.
   A nikdo netušil, že otevře se brána
   pro křídla strašných ptáků, která nejsou sen.
2. „Zachovejte klid!“ se ozvalo z ticha,
   přišel k nám někdo, kdo nebyl pozvaný.
   Zachovejte klid, když těžko se dýchá
   a každou chvíli někdo vběhne do rány.

Ref. Zbývá mi jenom píseň,
a proto zpívám: jdětě pryč, jděte pryč!
Pravdu nezničí tanky,
my máme pravdu, vy jenom bič,
zradu a bič, zradu a bič.

2. To ráno bylo klidný jako všechna rána,
   nad střechy vyhouplo se slunce, začal den.
   A nikdo netušil, že otevře se brána
   pro křídla strašných ptáků, která nejsou sen.
3. Zachovejte klid, ať zahyne zrada
   a do děr zalezou ti, co se snaží lhát.
   Zachováme klid a neohnem záda.
   Nemáme proč, a proto nebudem se bát.

Ref. Zbývá mi jenom píseň,
a proto zpívám: jdětě pryč, jděte pryč!
Pravdu nezničí tanky,
my máme pravdu, vy jenom bič,
zradu a bič, zradu a bič.

1. Bratříčku, nevzlykej,
   to nejsou bubáci,
   vždyť už jsi velikej,
   to jsou jen vojáci.
   Přijeli v hranatých
   železných maringotkách.
2. Se slzou na víčku
   hledíme na sebe,
   pojď se mnou, bratříčku,
   bojím se o tebe,
   na cestách klikatých,
   bratříčku v polobotkách.

Ref. Prší a venku se setmělo,
tato noc nebude krátká.
Beránka vlku se zachtělo,
bratříčku, zavřel jsi vrátka?

2. Bratříčku, nevzlykej,
   neplýtvej slzami,
   nadávky polykej
   a šetři silami.
   Nesmíš mi vyčítat,
   jestliže nedojdeme.
3. Nauč se písničku,
   není tak složitá,
   opři se, bratříčku,
   cesta je rozbitá.
   Budeme klopýtat,
   zpátky už nemůžeme.

Ref. Prší a venku se setmělo,
tato noc nebude krátká.
Beránka vlku se zachtělo,
bratříčku, zavírej vrátka,
zavírej vrátka.

1. Zdá se mi, je to moc let,
   já byl kluk, kterej chtěl
   znáti svět, s tebou jsem si hrál.
2. Vrátím se a chtěl bych rád
   být s tebou, zavzpomínat.
   Mám tu teď ale zprávu zlou.

Ref. Suchá hlína tady,
bez kvítí, bez vody,
já na ni poklekám,
vzpomínkou pocta se vzdává.

3. Loučím se a něco však tam
   zůstalo z těch našich dnů.
   Já teď vím, věrný zůstanu.

(sólo na sloku)

Ref. Suchá hlína tady,
bez kvítí, bez vody,
já na ni poklekám,
vzpomínkou pocta se vzdává.

4. Loučím se a něco však tam
   zůstalo z těch našich dnů.
   Já teď vím, věrný zůstanu.

1. Tak jako jazyk stále naráží
   na vylomený zub,
   tak se vracím k svýmu nádraží,
   abych šel zas dál.
2. Přede mnou stíny se plouží
   a nad krajinou krouží
   podivnej pták,
   pták, nebo mrak.

Ref. Tak do toho šlápni, ať vidíš kousek světa,
vzít do dlaně dálku zase jednou zkus.
Telegrafní dráty hrajou ti už léta
to nekonečně dlouhý monotónní blues.
Je ráno, je ráno,
nohama stíráš rosu na kolejích.

2. Pajda dobře hlídá pocestný,
   co se nocí toulaj,
   co si radši počkaj, až se stmí,
   a pak šlapou dál.
   Po kolejích táhnou bosí
   a na špagátku nosí
   celej svůj dům
   – deku a rum.

Ref. Tak do toho šlápni, ať vidíš kousek světa,
vzít do dlaně dálku zase jednou zkus.
Telegrafní dráty hrajou ti už léta
to nekonečně dlouhý monotónní blues.
Je ráno, je ráno,
nohama stíráš rosu na kolejích.
Nohama stíráš rosu na kolejích.

1. Člověk ze zoufalství snadno pomate se,
   muchomůrky bílé budu sbírat v lese.
   Ó…
2. Muchomůrky bílé, bělejší než sněhy,
   sním je k ukojení své potřeby něhy.
   Ó…
3. Neprocitnu tady, až na jiným světě.
   Muchomůrky bílé budu sbírat v létě.
   Ó, muchomůrky bílé, ó, muchomůrky bílé.

1. Zpívám ptákům a zvlášť holubům,
   stával v údolí mém starý dům.
   Ptáků houf zalétal ke krovům,
   měl jsem rád holubích křídel šum.
2. Vlídná dívka jim házela hrách,
   mávání perutí víří prach,
   ptáci krouží a neznají strach,
   měl jsem rád starý dům, jeho práh.

Ref. Hledám dům holubí,
kdopak z vás cestu ví?
Míval stáj roubenou, bílý štít.
Kde je dům holubí
a ta dívka kde spí?
Vždyť to ví, že jsem chtěl pro ni žít.

3. Sdílný déšť vypraví okapům,
   bláhový, kdo hledá tenhle dům.
   Odrůstáš chlapeckým střevícům,
   neslyšíš holubích křídel šum.
4. Nabízej úplatou cokoli,
   nepojíš cukrových homolí.
   Můžeš mít třeba zrak sokolí,
   nespatříš ztracené údolí.

Ref. Hledám dům holubí,
kdopak z vás cestu ví?
Míval stáj roubenou, bílý štít.
Kde je dům holubí
a ta dívka kde spí?
Vždyť to ví, že jsem chtěl pro ni žít.

5. Zpívám ptákům a zvlášť holubům,
   stával v údolí mém starý dům.

1. Jedu takhle tábořit Škodou 100 na Oravu,
   spěchám, proto riskuji, projíždím přes Moravu.
   Řádí tam to strašidlo, vystupuje z bažin,
   žere hlavně Pražáky, jmenuje se Jožin.

Ref. Jožin z bažin močálem se plíží,
Jožin z bažin k vesnici se blíží.
Jožin z bažin už si zuby brousí,
Jožin z bažin kouše, saje, rdousí.
Na Jožina z bažin, koho by to napadlo,
platí jen a pouze práškovací letadlo.

2. Projížděl jsem dědinou cestou na Vizovice.
   Přivítal mě předseda, řek‘ mi u slivovice:
   „Živého či mrtvého Jožina kdo přivede,
   tomu já dám za ženu dceru a půl JZD.“

Ref. Jožin z bažin močálem se plíží,
Jožin z bažin k vesnici se blíží.
Jožin z bažin už si zuby brousí,
Jožin z bažin kouše, saje, rdousí.
Na Jožina z bažin, koho by to napadlo,
platí jen a pouze práškovací letadlo.

3. Říkám: „Dej mi, předsedo, letadlo a prášek.
   Jožina ti přivedu, nevidím v tom háček.“
   Předseda mi vyhověl, ráno jsem se vznesl,
   na Jožina z letadla prášek pěkně klesl.

Ref 2: Jožin z bažin už je celý bílý,
Jožin z bažin z močálu ven pílí.
Jožin z bažin dostal se na kámen,
Jožin z bažin, tady je s ním amen.
Jožina jsem dohnal, už ho držím, johoho,
dobré každé love, prodám já ho do ZOO.

1. Z Těšína vyjíždí vlaky co čtvrthodinu,
   včera jsem nespal a ani dnes nespočinu.
   Svatý Medard, můj patron, ťuká si na čelo,
   dokud se zpívá, ještě se neumřelo.
2. Ve stánku koupím si housku a slané tyčky,
   srdce mám pro lásku a hlavu pro písničky.
   Ze školy dobře vím, co by se dělat mělo,
   ale dokud se zpívá, ještě se neumřelo.
3. Do alba jízdenek lepím si další jednu,
   vyjel jsem před chvílí, konec je v nedohlednu.
   Za oknem míhá se život jak leporelo,
   dokud se zpívá, ještě se neumřelo.
4. Stokrát jsem prohloupil a stokrát platil draze,
   houpe to, houpe to na housenkové dráze.
   I kdyby supi se slítali na mé tělo,
   tak dokud se zpívá, ještě se neumřelo.
5. Z Těšína vyjíždí vlaky až na kraj světa,
   zvedl jsem telefon a ptám se: „Lidi, jste tam?“
   A z veliké dálky do uší mi zaznělo,
   že dokud se zpívá, ještě se neumřelo,
   že dokud se zpívá, ještě se neumřelo.

1. Například východ slunce a vítr ve větvích,
   anebo píseň tichou jak padající sníh,
   tak to prý nelze koupit za žádný peníze,
   jenže zbejvá spousta věcí a ty koupit lze.

Ref. Jó, vždyť víš, štěstí je krásná věc,
vždyť víš, štěstí je krásná věc,
štěstí je tak krásná a přepychová věc,
ale prachy si za něj nekoupíš.

2. Jó, kartón marlborek a taky porcelán
   s modrejma cibulkama, tapety, parmazán,
   pět kilo uheráku nebo džínsy Calvin Klein,
   tak možná že to není štěstí, ale je to fajn.

Ref. Jó, vždyť víš, štěstí je krásná věc,
vždyť víš, štěstí je krásná věc,
štěstí je tak krásná a přepychová věc,
ale prachy si za něj nekoupíš.

Rec. Například východ slunce a vítr ve větvích,
anebo píseň tichou jak padající sníh,
tak to prý nelze koupit za žádný peníze,
jenže zbejvá spousta věcí a ty koupit lze.

3. Takovej východ slunce je celkem v pořádku,
   peníze mám ale radši, ty stojej za hádku,
   a proto když se dočtu o zemětřesení
   nebo o bouračce, no tak řeknu: „K neuvěření!“

Ref. Jó, vždyť víš, štěstí je krásná věc,
vždyť víš, štěstí je krásná věc,
štěstí je tak krásná a přepychová věc,
ale prachy si za něj nekoupíš.

Ať mír dál zůstává s touto krajinou,
zloba, závist, zášť, strach a svár,
ty ať pominou, ať už pominou!
Teď když Tvá ztracená
vláda věcí Tvých zpět se k Tobě navrátí,
lide, navrátí.

Z oblohy mrak zvolna odplouvá
a každý sklízí setbu svou.
Modlitba má, ta ať promlouvá
k srdcím, která zloby čas
nespálil jak květy mráz, jak mráz.

Ať mír dál zůstává s touto krajinou,
zloba, závist, zášť, strach a svár,
ty ať pominou, ať už pominou!
Teď když Tvá ztracená
vláda věcí Tvých zpět se k Tobě navrátí,
lide, navrátí.