Před rokem 1989 jsme si byli fyzicky blízko. Zároveň jsme od sebe ale nikdy nebyli dál. Snili jsme o světě, který byl daleko a vypadal nejasně. Přáli jsme si poznávat, objevovat. Chtěli jsme vidět svět na vlastní oči.
Před 35 lety se ale otevřela klec, ze které jsme z ničeho nic mohli vylétnout. Mohli jsme se najednou rozhlédnout kolem sebe, letět až na konec světa a hlavně konečně vidět dál než za naše vlastní hranice. Taky jsme získali nadhled, na který teď už často zapomínáme. Nadhled sami nad sebou a nad světem kolem nás.
Lítání nás učí vážit si nejen jiné perspektivy, ale i domova, do kterého se vracíme. Můžeme být daleko, ale zároveň blízko. Svoboda cestovat nám dává možnost objevovat svět a zároveň mít místo, které můžeme nazývat domovem. Vždyť není nic hezčího než vrátit se domů. A svoboda nás spojuje, nebo ne?
