Není to tak dávno, co jsme svobodně pomáhat nemohli nebo pomáhali režimu navzdory. Komunistická garnitura údajně na všechno stačila sama, přítomnost byla růžová a budoucnost ještě růžovější. Nesmělo se ale pomáhat nespravedlivě stíhaným a vězněným, lidem, kteří padli na společenské dno nebo které postihla přírodní katastrofa. Lidé se především nemohli organizovat mimo zavedené struktury.
Teprve po sametové revoluci mohla znovu ožít svobodná spolková činnost, která je společným jmenovatelem profesionálních organizací jako Člověk v tísni, ale i malých zájmových spolků. Všechny nás spojuje ochota a svoboda pomáhat, i když třeba jiným způsobem.
