Před rokem 1989 jsme byli nuceni držet se jedné předem definované cesty. Neexistovala možnost vybrat si vlastní, tu svou, která by nás dostala do vysněné cílové destinace, protože před ní byl zákaz vjezdu.
Rok 1989 otevřel společně s hranicemi i cesty, na kterých se můžeme rozjet, a to nejen na silnici, ale i v životě. Najednou nešlapeme na místě, ani necouváme. Na křižovatce se můžeme dle libosti zastavit, jet dál, nebo odbočit. Někdy jedeme rychle, jindy zvolníme a vnímáme každičký okamžik. Proplétáme se známými uličkami, řítíme se do neznáma, zdoláváme kopce.
Každý z nás si trasy plánuje po svém. A i když se každý vydáme jinou cestou, svoboda nás spojuje.
