Před rokem 1989 jsme si toho tolik říct nemohli, aspoň tedy ne všechno, co jsme si mysleli nebo chtěli. Měli jsme strach mluvit i se svým blízkým okolím a svoboda slova byl jen prázdný pojem. Báli jsme se mluvit – mezi sebou i nahlas.
Posledních 35 let se už tak bát nemusíme. Máme k sobě o něco blíž, ale přesto jsme často od sebe daleko. Když už spolu mluvíme, tak se často neslyšíme, nebo spíše se neposloucháme.
V budoucnu bychom si mohli více naslouchat a mluvit spolu, máme a budeme k tomu mít stále zlepšující se technologie. Pojďme k sobě zas hledat cestu. A o svobodu slova pečovat.
Vždyť přece – svoboda nás spojuje. Nebo ne?