Na Den boje za svobodu a demokracii, 17. listopad, připravil tradičně Radiožurnál spolu s Díky, že můžem speciální vysílání Radiožurnálu přímo z pražské Národní třídy. Poslechněte si rozhovory se všemi hosty tak, jak se z přenosového vozu vysílaly během celého svátečního dne.
Mladým moc nezáleží na tom, co se děje. Svoboda je individuální, říkají ředitelka Díky, že můžem a autor podcastu Přepište dějiny
Jak jsme na tom se svobodou po 17. listopadu 1989? A jak si mladí lidé definují svobodu sami pro sebe? Bára Stárek, ředitelka organizace Díky, že můžem a Martin Groman, spoluautor podcastu Přepište dějiny odpovídají na otázky Lucie Výborné.
Sociální sítě vyvolávají dojem, že je všechno špatně. Realita je jiná, naznačuje prezident
Jaký je dojem, který po pětatřiceti letech vyvolává Národní třída? A jak by se dal shrnout současný stav české společnosti? „Je důležité, abychom si zase začali trochu naslouchat a neodmítali a priori všechno, co říká protistrana. Problémy vždycky byly budou, záleží spíš na tom, jestli je jenom pasivně přijímáme nebo ne,“ říká prezident Petr Pavel.
Současná generace našich studentů a studentek se zajímá o duševní zdraví, nervou to jen silou, shodují se Eva Lehečková, děkanka Filozofické fakulty Univerzity Karlovy, a Šimon Pánek z Člověka v tísni
Na Národní třídě se sešli také Eva Lehečková, děkanka Filozofické fakulty Univerzity Karlovy, a Šimon Pánek z Člověka v tísni. Jak je fakulta spojená se 17. listopadem 1989 a jak rozhýbala vývoj listopadových událostí? A jak na svobodu pohlíží studenti dnes? Jak se organizace Člověk v tísni zasazuje o to, aby lidé porozuměli válečným konfliktům? Ptá se Lucie Výborná.
Vzpomínky na 17. listopad. O tehdejších událostech s historikem Kalousem a publicistou Peňásem
Historik Jan Kalous z Ústavu pro studium totalitních režimů a novinář Jiří Peňás na Národní třídě mluví o tom, kdy se podle nich dařilo českým mediím nejlépe, o událostech 17. listopadu a o iniciativě Blaničtí rytíři, který sbírá svědectví tehdejších demonstrantů. „Dodnes zůstávají některé otázky nezodpovězené,“ shodují se. Jak se StB dostala i mezi studenty? A jak fungovala studentská hnutí na ČVUT nebo FAMU?
Nejhorší je polopravda, o demokracii je potřeba se starat, říkají disident Záleský a ředitelka Post Bellum Slovensko
Disident a signatář Charty 77 Pavel Záleský nevzpomíná na dobu za totalitního režimu rád – výslechy byly kruté, lidé se báli se s ním setkávat. Přesto ubezpečuje, že kdyby nastalo ohrožení svobody, vrátil by se do disidentských let. „Dokonce jsem slíbil, že začnu opět rozmnožovat samizdat,“ usmívá se. Šéfka Post Bellum Slovensko Sandra Polovková převrat ještě nepamatuje, příběhy si ale jako mnozí další připomíná díky Pamětem národa.
Sociální bubliny můžeme propichovat, ale nezbavíme se jich, domnívá se Valtrová z Díky, že můžem. A jak vnímá svobodu sestra Magdalena z řádu sv. Voršily? „Vidím svobodu v tom, že tady jsem pro ostatní, svoboda je pro mě jako služba,“ říká sestra Magdalena z řádu sv. Voršily
Na Národní třídě se bude večer promítat na velkoformátovou instalaci film Eser Valtrové nazvaný Svoboda nás spojuje. Ve filmu jsou vidět různé generace, které přemýšlí o těchto hodnotách. „Svoboda je i to, že řeholné řády fungují svobodně. Věřím tomu, že instalace, kterou jsme se sestrami vytvořili, je také o svobodě.“ A jak vnímá svobodu sestra Magdalena z řádu sv. Voršily? „Vidět svobodu v tom, že tady jsem pro ostatní, svoboda jako služba.“
Hry, co jsme napsali za totáče a za svobodna, se moc neliší, hodnotí Svěrák z Divadla Járy Cimrmana
V roce 1989 bylo Zdeňkovi Svěrákovi padesát tři let. Jaké byly první dny a měsíce z nesvobody ve svobodě? „Popravdě jsem si myslel, že v nesvobodě budu pořád. A když to přišlo, bylo to krásný. 53 let žít v domnění, že nikdy nebudu moct říkat veřejně, co si myslím, a najednou to jde, tak to byl nádherný pocit,“ vzpomíná herec Divadla Járy Cimrmana. Jak se daří Centru Paraple?
O revoluci, svobodě slova a bariérách v komunikaci mluví ředitel Centra Paraple David Lukeš a herečka Bára Hrzánová
Herečka Bára Hrzánová hraje na počest 17. listopadu koncert kapely Condurango. V ten samý den v roce 1989 hrála na Nové scéně Národního divadla v představení Celestina. „O pauze do šaten a divadelního klubu začali chodit první zranění, po představení už chodili i kolegové z jiných divadel a revoluce pozvolna začínala,“ vzpomíná. Podle ředitele Centra Paraple Davida Lukeše ale i po 30 letech je stále spousta bariér a lidé si pod svobodou slova lidé vysvětlují něco jiného než je.
Svoboda znamená možnost volby, cesty do zahraničí jsou nedocenitelné, shodují se zpěvačka a studentka
Studentka Magdaléna Studená se často o svobodě baví mezi studenty. „Pro mě je svoboda možnost volby, nemusím si vybírat mezi tím, jestli nezklamu svůj názor a bezpečím rodiny.“ Pro nevidomou klavíristku Ráchel Skleničkovou zase byl důležitý zahraniční pobyt ve Finsku. „Mladým lidem vřele doporučuji někam vyjet třeba i na dva měsíce.“ A herečka Anna Fialová popsala pocity po zazpívání Modlitby pro Martu na Národní třídě.
Foto: Martina Sedláková, Český rozhlas
