Před rokem 1989 jsme neměli možnost volby, pěstování bylo řízeno státem. Předem určeno bylo nejen to, co si můžeme vypěstovat, ale také co můžeme očekávat za dveřmi našich životních příležitostí. Každý z nás měl předepsaný příběh, který musel následovat, bez ohledu na své skutečné touhy a přání.
Posledních 35 let ale přišla svoboda a možnost obhospodařovat své vlastní pole. Najednou jsme mohli rozhodovat, jakým směrem se vydáme, co budeme dělat a co si vybereme. Každý z nás mohl začít pěstovat svůj vlastní příběh, jedinečný a osobitý. Svoboda nám otevřela dveře k nespočetným možnostem a umožnila nám snít a plánovat podle našich představ.
Nicméně i dnes nemáme všichni stejné podmínky pro růst. Ne každý má stejnou úrodnou půdu, výkonné nástroje a nejlepší sazeničky. Mnozí z nás se stále potýkají s omezeními, která nám brání žít život podle vlastních představ. To nám připomíná, že možnost volby není pro každého samozřejmostí. Je jednoduché někoho odsoudit, ale ještě těžší je se navzájem vyslechnout a pochopit. Každý z nás to má v životě jinak a občas si svůj příběh vybrat nemůžeme.
Ne vždy si rozumíme, ale je důležité si naslouchat a chápat druhé. Každý z nás pěstuje rozdílný příběh, ale svoboda nás spojuje, nebo ne?
